Pro stanovení tvrdosti plastů vyvinul v roce 1915 Albert Shore extrémně jednoduchý postup: Kolík vyrobený z kaleného kovu a definovaného tvaru je přidržován pružinou a poté je zatlačen do zkušebního předmětu. V závislosti na hloubce průniku je testovaný materiál buď tvrdší, nebo tak. Tento postup je popsán v DIN ISO 7619-1: 2012. V současné době se pro tento test používají dva typy zařízení: mechanická měřicí zařízení s indikátorem odporu a elektronická měřicí zařízení. Oba typy měřicích přístrojů lze provozovat s testovacími stojany (např. Řada SAUTER TI). S testovacím stojanem lze měření provádět důsledněji a přesněji.